
Nyní krátce o vzniku a původu koňaku. Mnohé možná překvapí, že koňak není „vynálezem“ francouzským (i když Francouzi jej dovedli k dokonalosti), nýbrž nápojem, s jehož výrobou přišli Holanďané. Při svých dlouhých plavbách na moři jim víno s nízkým obsahem alkoholu octovatělo a kazilo se. Proto začali destilovat a vařit tzv. „brandwij“ v česku dobře známou „vínovici“. Brzy však přišli na to, že zrání v sudech vínu prospívá, získává lepší chuť i vůni, je kvalitnější tím pádem se dá i lépe prodat. A jak známo, Holanďané prodají úplně vše :-) Výrobu ušlechtilé kořalky však obratem převzali Francouzi, zdokonalili techniku destilace a vyrobili pálenku známou jako brandy. Dodnes jí přezdívají „eau de vie“ – živá voda.Výroba koňaku a brandy se liší jen v detailech, obě pálenky se dvakrát destilují v měděných kotlích. Po prvním pálení se z vína stává polotovar brouillis, který obsahuje 25 – 30% alkoholu. K další destilaci, která po ukončení obsahuje 67-72% alkoholu, se používá jen střední část – srdce pálenky. Destilatéři musí odstranit z destilačního přístroje počáteční a konečnou část pálenky a správně odhadnout, kolik úkapu a dokapu odstanit, protože by se koňak znehodnotil. Po druhé destilace se čirá tekutina eau de vie stáčí do dubových sudů. V nich často zraje desítky let a ze dřeva získává látky lignin a tanin, které ji dodávají specifickou vůni, chuť a barvu. Koňak je povoleno dochucovat karamelem nebo cukrovým sirupem, ale všichni přední výrobci zdůrazňují, že jejich koňak je zásadně přírodní. O výsledné chuti však rozhodují míchači, kteří míchají dohromady i stovky různých druhů a ročníků pálenky.
Koňak, stejně jako brandy, je pálenkou z vína. Aby mohla získat název koňak, musí splňovat přísná pravidla, která zavedla francouzská vláda v roce 1909, kdy si výrobci v okolí města Cognac pro svůj nápoj zajistili výrobní známku.Do té doby, se všechny vinné a ovocné pálenky, zušlechťované zráním v sudech, označovaly souhrnným názvem brandy. Proto se říká, že „každý koňak je brandy, ale ne každá brandy je koňak“. Pálenka s názvem koňak se smí vyrábět jen v šesti okresech v okolí západofrancouzského města Cognac – Grande Champagne, Petite Champagne, Borderies, Fins Bois, Bons Bois a Bois Ordinaires. Ty jsou také jediným místem, kde se smí pěstovat vinná réva odrůd Ugni Blanc, Folle Blanche nebo Colombard. Víno, ze kterého se koňak vyrábí, je chuťově trpké a suché a samostatně je pro svou chuť takřka neprodejné. Mezi znalci se říká, že když je slabý rok na víno, vzniká vynikající koňak. Podle pravidel musí zrát v dubových sudech nejméně dva roky, i když je velmi často ponecháno ke zrání i mnohem déle, v některých případech i 50 či 60 let.
Koňak by se měl podávat při pokojové teplotě 17-20 stupňů Celsia a servírovat v koňakových skleničkách ve tvaru tulipánu, pro které se v Čechách vžil název „napoleonky“. Sklenka by měla být z tenkého čirého skla, host ji totiž během konzumace drží v ruce, čímž ji zahřívá a postupně uvolňuje aroma koňaku, které se pozvolna mění a rozvíjí. Pozor: zvyk, že se sklenka před podáváním koňaku nahřála nad kahanem nebo párou, je zlozvyk a hloupost. Pokud se dá koňak do teplé, takto předehřáté skleničky, veškeré aroma a esence se ihned odpaří.
Koňak pijeme zásadně bez ledu a vychutnává se malými doušky na patře, aby se mohla vyvinout bohatá chuť.
Koňak nebo armagnac je dokonalý s plným a výrazným doutníkem, například dominikánským nebo honduraským. Například máte-li možnost vychutnat si doutník El Sublimado, který je kořeněný padesátiletým koňakem, je to úžasný požitek.
Mohou se použít také dodatkové názvy, pro opravdu extra staré koňaky, ale to již každá firma používá své označení, jako například Exta, Excellence nebo Pradise.
Další možností, jak si zpříjemnit a ještě více vychutnat kvalitní doutník, jsou dobrá, kvalitní vína. Například Portské je věčně spojováno s odpoledním brandy. Jak je uvedeno v jiné části této stránky „dobrého pomálu“, doporučujeme pořídit si obojího, abyste dosáhli dokonalého propojení. Špičkové portské, např. Graham, Cockburn, Sandeman nebo Fonseca vaším hrdlem projdou jako hedvábí a jeli doprovázeno dobrým doutníkem, je celkový požitek dokonalý. V tomto případě se doporučuje silný doutník s tmavohnědým krycím listem.
Chutě požitkářů jsou nekonečné a co kuřák požitkář, to jiný názor. Například od Francouzů velmi často uslyšíte „cognac či armagnac – neznám nic lepšího“, Američané zase často tvrdí, že každý doutník jde velmi dobře dohromady s jakýmkoliv bourbonem a to nejlépe v noci, ve společnosti krásné dámy (pozor, nezaměňujte – Jack Daniels není bourbon, ale rozhodně touto vynikající whisky z Ketucky nic nezkazíte...)
Pokud snad neholdujete alkoholu nebo si zrovna jeden z výše uvedených požitků nemůžete dopřát, nezoufejte. Zkuste některý z čajů s kouřovou příchutí, např. Lapsang Souchong nebo Gunpowder.